Není to tak dávno, co Češi mohli začít naplno objevovat kouzlo cestování, poznávat moře, hory, řeky, vodopády, divokou přírodu a naproti tomu města s jejich starobylými uličkami, chrámy, kostely, parky a typickou atmosférou. Odlehlé končiny s pár obyvateli i přelidněné metropole však spojuje jedno – regionální kuchyně, vůně zvláštních a nových pokrmů. To vše nás láká sbalit si kufry a odjet na pár dní v roce do více či méně vzdálených míst.
Češi v posledních letech objevují kouzlo poznávání cizích zemí právě z hlediska jejich gastronomie, rádi ochutnávají a zkoušejí nové pokrmy, suroviny a koření. Tento trend můžeme sledovat i doma, kde jako houby po dešti vznikají restaurace zaměřené na cizokrajnou kuchyni, stále větší oblibu získávají pořady o vaření a vycházejí nové kuchařky s originálními recepty.
Není tedy divu, že se Češi také stále častěji vydávají na tematické dovolené, tzv. gurmánské zájezdy. Jejich cílem však není nadchnout cestovatele pouze jídlem. Běžnou součástí každé takové cesty jsou přírodní krásy a kulturní památky, ale jako bonus k nim se účastníkům nabízí možnost ochutnat speciality místní kuchyně ve vyhlášených a osvědčených restauracích. Cestovatelům tak odpadá dilema spojené s výběrem místa, kde je možné se dobře najíst bez rizika nepříjemného překvapení v podobě střevních potíží.
Soudě dle množství čínských restaurací, které jsou k nalezení snad v každém českém městě, a díky sushi, které se usadilo na seznamu mezi Čechy oblíbených cizokrajných lahůdek, lze odhadnout, že zvláštní kouzlo má pro našince právě asijská kuchyně. A zájem tuzemských obyvatel o cesty do Asie zaměřené na poznání tamní kuchyně to jen potvrzuje.
„Oblíbenou stálicí mezi gurmánskými zájezdy je u nás Čína,“ říká Miloš Podpěra, majitel cestovní kanceláře China Tours, která organizuje poznávací zájezdy zaměřené také na jídlo. „Z čínských restaurací u nás v Čechách jsme si vytvořili představu, že všechna čínská jídla chutnají stejně. To je ovšem zásadní omyl. V Číně rozlišujeme celkem čtyři základní kuchyně – pekingskou na severu, kantonskou na jihu, šanghajskou na východě a sečuánskou na západě. Každá je jiná a všechny jsou výborné,“ hodnotí místní kuchyni Miloš Podpěra.
Např. na týdenním zájezdu po Pekingu a Šanghaji zažijete a ochutnáte to nejlepší, co tato dvě nejznámější čínská města nabízejí. Poznáte tisíciletou historii Pekingu i supermoderní Šanghaj a zároveň ochutnáte to nejrozmanitější a nejlepší jídlo obou dvou regionů a zjistíte, jak podstatný rozdíl je třeba právě mezi pekingskou a šanghajskou kuchyní.
Pokrmy pekingské kuchyně jsou výživnější, a to vzhledem ke klimatu, v němž teploty v zimě klesají hluboko pod nulu. Více než kde jinde v Číně si tu pochutnáte na nudlích, plackách a knedlíčcích s různými náplněmi. Působil tu také silný vliv císařské kuchyně a jedním z nejznámějších jídel je lahodná pekingská kachna se zlatavou kůrkou a švestkovou omáčkou, kterou si odpustí jen málokterý návštěvník Pekingu. Oproti tomu šanghajská nebo spíše východní kuchyně zpracovává hodně ryb a mořských plodů.
Používá méně koření a určitě se vám nestane, že byste si při ochutnávce nějakého místního pokrmu přivodili zástavu dechu z přemíry chilli. Východní kuchyni také snadno poznáte podle vzhledu, protože kuchaři si dávají záležet na náležitém estetickém dojmu.
Na cestě po Japonsku zase zjistíte, že japonské jídlo není jen sushi. Díky zkušenému průvodci můžete zapomenout na předražené restaurace pro turisty. Dostanete se tam, kde jedí místní a kde se vaří skutečná japonská kuchyně. Jakitori, rámen, udon a soba, unagi, okonomijaki, kušiage – i když vám tato slova možná zatím nic neříkají, na konci gurmánského zájezdu se změní v chutnou vzpomínku a možná i inspiraci pro vaši vlastní kuchyni. Vrcholem kulinářského programu v Japonsku je pak ochutnávka slavného a exkluzivního Kóbe beef, údajně nejlepšího a nejdražšího hovězího masa na světě.
A pokud by vám i tohle bylo málo, můžete absolvovat například i kuchařský kurz. To už ale na zvláštní přání.
Pekingská kachna – poklad čínské gastronomie
Víte, jak se připravuje pekingská kachna?
Každá větší restaurace má svůj vlastní recept, ale základní postup je v zásadě stejný. Vykuchané kachně je pod kůži napumpován vzduch, aby se oddělila kůže od masa, pak se natře omáčkou ze směsi cukru, černého rýžového octa a sojové omáčky. Poté je kachna na několik hodin zavěšena za krk do suchého a dobře větraného místa, aby dokonale oschla. Pak se do ní nalije vroucí voda a je opět za krk zavěšena do pece. V té se při pravidelném otáčení po dobu asi 40 minut zevnitř dusí a z vnějšku peče, až se dosáhne křehkého masa a lahodně křupavé kůrky.
